Možná to bylo poprvé takhle:
procházka lesem… čerstvostí svítící pařez… „Vidíš tady ty čárky?... Co čárka, to jeden rok…“ Začal jsem počítat... pět, šest, sedm… A než jsem se ztratil, i přesto, že mi s počítáním pomáhali, došel jsem k nepředstavitelnému číslu, několikrát převyšovalo můj vlastní věk… První opravdu hmatatelný důkaz, že svět tu byl ještě přede mnou.

PRKÝNKO

…je skladný domácí pomníček času, který běžel a pak „přestal“